Murat-Paša (Bem).

Na břehu Černého moře,

V zemi požehnané,

Tam kde z temnomodrých nebes

Medná rosa kane,

Tam kde vlažný zefyr vane

Vonným růžohájem –

Kde se nivy zdají býti

Otevřeným rájem.

Na břehu Černého moře,

Ve Tureckém kraji,

Vysokou zdí obtažená

Zahrada se tají,

V sadě letohrad vyniká

Pyšně vystavěný –

Hle, na rovné střeše mešká

Vojín zamýšlený.

Jeho zraky vznášejí se

Tam přes černé moře,

Jeví se v nich mocná touha

A bezejmenné hoře –

Zraky vysílá jak ptáky

Domov hledající –

I jak žhavé bouřné blesky

Pomstu chystající.

Blíže něho skromně stojí

Krásná otrokyně,

Zírá též přes černé moře

Ku své domovině –

Ona jako jasná hvězda,

Jako rajská húry,

Ale on se zdá být stvořen

Celý z mračné chmúry.

Jeho bludné žhavé zraky

K ní se obracejí,

Ze rtů jeho zvukem temným

Tato slova znějí:

„Tvůj podoben osud mému,

Krásná Čerkeskyně –

Zpívej písně o ztracené

Drahé domovině.

Tvoji otci, tvoji bratři

Bojovati umí –

Přece však se jejich domov

Proměňuje v rumy;

Moji otci – moji bratři

Darmo bojovali –

Jak Čerkesi, tak Poláci

Válčit nepřestali. –

Aj, ty růže u vyhnanství,

Na mé srdce dána,

By přestala teci, hořet

Mého srdce rána;

Dech tvůj – co hojící balsam

Mile mě ochvívá –

Oko mé se s potěšením

Na tvou krásu dívá.

Zpívej písně o ojczyzně,

O pomstě a válce – –

Nezapomínám na domov

V milostné zahálce!

Zpívej o minulých dobách,

Krásná Čerkeskyně –

Avšak i o budoucnosti

Jakož prorokyně.

Boj utichl – ale znova

Budou zbraně zvonit – –

O nebesa, račte brzy

K prosbě mé se sklonit! –

Zazvoní zbraň – poloměsíc

Bude svítit k boji – –

To proroctví ve srdci mém

Žhavě psáno stojí. –

Zpívej, zpívej bouřné písně,

Drahá otrokyně,

O vzdálené, o ztracené

Smutné domovině!! – –

Zpívej o minulých dobách,

Krásná Čerkeskyně –

Avšak i o budoucnosti

Jakož prorokyně!“ – –

Dívka sáhla po kytaře,

Divné písně pěje –

Duše Polákova se co

Vlna v moři chvěje;

Píseň zvučí, jakoby to

Pěla rajská húry –

Ale přes tvář Polákovu

Honějí se chmúry.

Jeho zraky vznášejí se

Tam přes černé moře,

Jeví se v nich mocná touha

A bezejmenné hoře – –

Zraky vysílá co ptáky

Domov hledající –

I co žhavé bouřné blesky

Pomstu chystající. –