MUSÁM.

Ach, lehký poprašek – ó, dcery Apollina,

na vlasy vaše sprch’ i luzných údů vděk,

snad setřásá jej míň ta vaše chůze líná,

ten lehký poprašek?

Či vskutku zatížil vás, věčně mladé, věk?

Či vaše hvězda snad – jak svět dí – uhasíná?

V trud lidstva sílu již váš ztratil zpěv i lek?

Ne, nechci věřiti. Sem dejte pohár vína,

před krásy oltářem svět pokud v úctě klek’,

jste mostem zázračným, jenž s rájem zemi spíná,

před vámi žití trud, hlod výčitky a vina

jsou lehký poprašek.