Musám.

Díky, ó díky,

harmonické musy

za zpěvu dar!

Vždy lidské styky

hlavou Medusy

nesly mi zmar;

Vaše však hlasy,

z Hymettu rosa,

spasily mne!

Noha sic bosa,

bez lauru vlasy

po zápasu dne,

žebrák jen sedím

na stupních chrámu

kde aedi se ctí,

přec v síň jejich hledím

kde trůn jejich z plamů

paprsky dští!

Z ambrósických hodů

kus bájného chleba

přec padl mi v klín,

a že z jejich jsem rodu,

ač poslední třeba,

přece jen vím!

Co tedy mi ryky

profání jsou luzy,

co její svár?

Vám díky, ó díky,

harmonické musy,

za zpěvu dar!