MUSÉE DE CLUNY. (I.)

Oltáře, chrliči, brány. – Odkud, rci, proč? K čemu byly? –

Za mříží tramway šílí k Porte Rapp od Bastilly.

Kamenný poutník chtěl by odejít do Bretagně.

Hrdinský svatý strnul, rozpřáhlý ke mstivé ráně.

Marie-Panny s dětmi praví mi: – Nedoroste!

Takový malý. Tak milý. Dítě tak dobré a prosté. –

Překrásné Magdaleny, mučeny touhou znova,

na matky žárlí, neb žádná jim milence nedochová.

Oltáře znesvěcené zmučeny čekají na mši.

Andělé rozletělí spadali k zemi. Teď tančí

nějaký marný tanec, unylý, bezkrevný, svadlý. –

Tesklivě sevřené rty jakoby otázku kladly.

– Žijeme? Zemřeli jsme? Žili jsme jednou! – – Žili?

– Za mříží tramway šílí k Porte Rapp od Bastilly.

Daleko něco vzniká, z barev a tvarů se splítá,

z dneška a hluku se splítá, z včera a z ticha se splítá.

Daleko, blízko. – Jedno včera a zítra a dnes.

V záplavě hudby je ticho. Pohyb se vysmek’ a kles’.