MUSÍ!

Kdež! – u nás se nemazlíme,

na to není kdy;

srdci někdy povolíme,

ale statku vždy!

Milé děvče? – Statek volí!

a je konec hned; –

jestli při tom srdce bolí,

musí přebolet.

Děti rostou, řada proutků; –

pro svůj denní chléb

musí z domácného koutku

až na rodný štěp.

Práce? – naše živobytí!

náš nám rodí klas;

stluče-li ho krupobití,

stesknem, ořem zas.

Smrt? – k žni příští musí ruka

pod zem zrno sít;

oči vlhnou, srdce puká,

statek musí žít.