Musica sferica.

Obklopen Mudrc samotou díval se do vesmíru,

jak víří tancem, hudbami, hudbami v tanci – tancem

v sférické hudbě nesmírné, co Krása v Harmonii!

On k Makrokosmu takto děl, zpit v něm a nadšen z něho:

„Veliký Bože, Valčíku, Narkoso, Harmonie!

Chci za skýtanou blaženost dívat se Tobě věčně!

Navždy zanechám Chaosu v městech a lidech a řeči,

a utonu v Tvém mlčení, mlčení hudby větší!

Budu jak bílé narcissy, jež všednosti se štítí

a na svých stvolech, záříce, v objetí nebes svítí.

Z Tebe se roní Bolestné, Bolestné spájené Šťastným,

hle hvězda jak tančí ze hvězdy, kol hvězdy a prvá kol sebe,

tisíce rodí jediná a všechny v kolotu zvoní,

třesou se, krouží dokola daktyly hudbou i tancem!

Veliký Bože, Valčíku, Narkoso, Harmonie!

Chci za skýtanou blaženost dívat se Tobě věčně!“

A Makrokosmus zavolal jak veliký zvon v hudbě:

„Obraze z mého obrazu a dechu z mojí duše,

rci, proč, nevěře že's můj syn, voláš tak po mně, Otče?

V údolí sejdi zelená do utěšených dědin,

u prvých poslyš potůčků jich písni melodické,

jdi širou polí a naslouchej v šumění klasů snům země

a písni skřivanů vysoké a naříkání větrů:

A bude ti vše splývati v jedinou hudbu v duši,

sfér hudbu poznáš ve větrech nesenou z dálných výší,

sfér hudbu uslyšíš v rytmu vln a kolébání moří.

V daktylech země tančí si ve valčíku tisíci světů,

v daktylech mizí keř i strom k tvoření zázračných květů,

sfér hudbu uslyšíš v ruchu měst, rachotu vozů a beden,

buď Uchem Uvnitř a uslyšíš, jak splývá vše v refrain jeden!

A až zas uzříš horizont s milliardami světů,

tma hudbou se snese na zemi, slavnostní ve svém sletu,

až doma při hudbě na krbu usedneš v unavení –

buď Uchem Uvnitř a uslyšíš vše denní zvonění, vření,

vše přes sebe znící v moři not, jak do sebe tyto se lijí –

v jediný akkord splývati, kosmickou harmonii!

A poznáš náhle v extasi a velkého významu tuše,

že's přírodou, že's synem mým a dechem z mojí Duše!“

Zvedne se Mudrc ze země a s pýchou pohledí k výši,

jde do hvozdů hlubokých laděním, kde z větrů jen hudbu slyší,

tančící vidí jeleny, tančící vidí laně,

jde do polí, potká v objetí dva milence, pohlédne na ně,

u vytržení staví se před sférickou hudbou zde znící,

neb ejhle, v rytmech tance hvězd hovoří milující!

Jde v šíro, slyší, jak z oblohy sopránem ptactvo zpívá,

basem si hvozdy odhučí a obé zázračně splývá,

i hvězd musica sferica mystická k zemi se snáší jemně,

co z pouště lev vyje do dálek veliký smysl země.