Musím ti to říci, že jsi mi tak milou

Musím ti to říci, že jsi mi tak milou

jako básníkovi v snění krásy zjev,

jako první květ, jenž puzen jara silou

zdobí napřed zemi, potom ňadra děv.

Tak mně milou jsi jak vřelá píseň ptačí,

která tichem háje v šeru zvučně zní,

jako sladký sen, jenž večer k chatám kráčí,

štěstím srdce daří, než se rozední.

Tak mně milou jsi jak luzný zásvit zlatý,

jímžto hledí hvězdy ve kvetoucí sad,

jako lesní pramen, který na pochvaty

spěje v luh, by zrosil na sta květných vnad.

Leč to vše, co píseň může tobě říci –

stínem jest, jenž mizí v nočních temnotách –

lépe vše to zvíš, kdy polibkem v tvé líci

zaplane ten krásný, červánkový nach!