Mušketýr.

Vlád’ šatlavou, jak vrchní vládnul hradem,

a koho chyt’, ten neušel mu z kleští;

nás kluky honil jenom od angreští,

a odpykali jsme to všichni řadem.

Teď do chaloupek docházívá zadem

a jde-li návsí, kluci za ním vřeští,

bos, holohlavý v slunci, sněhu, dešti,

tak starý a tak třesoucí se hladem.

A zaklepal též u nás ve předsíni:

Nuž, starý mušketýre, jak se vede?

„Aj tak, můj pane, časové jsou jiní, –

však bývalo to! – pán-li vzpomnít svolí –“

A teď to bleskem šlehlo v oko šedé,

jak vzpřímil se co prut – a seknul holí!