Musy do vrzavých břinkly strun,

Musy do vrzavých břinkly strun,

srdce poskočilo v lůně skal,

změk jsem, ztišil se já, divý Hun.

Těmi tóny tichý oheň plál,

nes mě v světa honbu, děsnou seč,

uspala mě zas ta sladká řeč,

jíž se sklání k tvoru tvor co brat,

jíž vše rozumí. A já jsem přeletem

v jiný svět plul, lkát jsem musil, smát –

Já se zbudil dítětem.