MUŽ A ŽENA V MANŽELSTVÍ

Polepšil jsem se. Je to vzácnost

mne v kavárně zřít. Na domácnost

si ponenáhlu pěkně zvykám,

vždy doma jsem a nejdu nikam.

Klid najde člověk kýžený

jen doma v teple u ženy.

Jím ve dne vše, co uvaří mi,

a hloupostmi ji bavím svými.

Spát v noci nemohu-li, tu jí

tiše a kajicně vypravuji,

ježto je rozumná a hodná,

co vyváděl jsem za svobodna.

Však je s ní někdy také potíž;

v rozpaky uvádí mne totiž

tím, že je příliš zvědavá

a stále se mne vyptává

na zvláštnosti a zvyky země této,

chce vědět důkladně, jak vlastně je to.

V povaze mojí nijak to není,

když někdo žízní po poučení,

abych ho odmít’. I když je to má žena,

proč nemohla by být mnou poučena?

Nejsem skoupý na slovo a proto

odpovídám jí asi toto:

„Má milá ženo, Amerika

se zemi, v které teď žiješ, říká.

Je velká v rozměrech i v kráse

a Krištof Kolumbus nazývá se

muž, který odkryl tuto pevninu.

To výborný byl muž a za vinu

nelze mu klásti

pozdější vývoj naší nové vlasti.

Když on sem přijel, žily tady kmeny

Indiánů. Kulturou nedotčeny

nedovedly se po evropsku chovat,

a poněvadž je nešlo deportovat,

byly pouze zbaveny svého panství,

dílem pak obráceny na křesťanství,

a nebo povražděny. A tak zbyli

jsme jenom my zde, Evropané bílí,

pod jejichž civilisací utěšeně

rozkvétá Amerika více méně.

Amerika jest zemí možností.

A v řadě amerických zvláštností

jmenovati chci pro větší úplnost

železné mosty a svobodomyslnost,

k jichž vytvoření je potřebí dosti

důmyslu a též vypočítavosti.

Kdo přijede sem z Evropy,

ten ovšem stěží pochopí

podivnou tuto zemi svobody.

Apropos: Mezi různými národy

žijí zde také krajané moji, Češi.

Rozumný národ. Nejvíce při nich těší,

že nedbajíce zpátečnických hlasů

vždy kráčejí s duchem času.

Mají své kavárny a bary,

své kostely i pivovary,

své věřící i atheisty,

své skandály i denní listy,

své umělce i své básníky.

Těch je zde počet veliký

a každý z nich je chvalně známý.

Tak maně jenom napadá mi

Havránek. U politého stolu

mnohou jsme číši pili spolu.

A teď pomysli si,

dollar mi v slabé chvíli půjčil kdysi

a já mu ho dosud nevrátil.

Připomeň mi, bych zaplatil

mu příležitostně tento dluh.

Jet’ Havránek velmi citlivý duch.“

Takovým způsobem vypravuji

své ženě a ji poučuji.

Obšírným tímto výkladem svojím

zvědavost její upokojím,

ač vím, že za chvíli z nenadání

projeví nějaké jiné přání.

Onehdy na stěnu pokoje našeho

jsem pověsil portrét Tolstého.

Teď však na výslovnou žádost své ženy

sejmouti jsem ho musil s té stěny.

Resolutně mne k tomu vybídla.

Má strach, aby se na něm nezhlídla.