Muž bolestí.

Pod sluncem vedl slavné boje

tak mnohý statný rek

a bohatýry, reky svoje

ty mívá každý věk.

Však není, kdo by nad svět chudý

moh tak nás povznésti,

jak onen svatý heros z Judy,

ten muž bolestí.

Kdo zápasil s tak čistou zbraní

pro pravdu kdy jak On?

Kdo tolik rozsel požehnání

od jeslí až v svůj skon?

Kdo čest a dík a chvály vroucí

měl spíše nalézti?

A jakou zášť snes srdce vroucí

ten muž bolestí!

Jak zhyzdili, jak utýrali

ten Jeho majestát!

Jak psance svého krále štvali

a nechtěli ho znát.

Jen trní na skráň bohatýra

znal nevděk uplésti,

až udolán na kříži zmírá

ten muž bolestí!

Ó ty, jejž dojal Rek ten svatý,

jak nemáš zaúpět,

když ducha jeho na Golgaty

až podnes vleče svět?

Vždyť nic tak teskný lidstvu osud,

zla tolik nevěstí,

jak to, že pohrdán je dosud

ten muž bolestí!

Než, byť i nevděk zatvrzelý

jej dál tu křižoval,

my stavmež světa Spasiteli

v svých srdcích pomník chval.

Však jednou slavně sobě stezku

vším vzdorem proklestí,

až k soudu přijde v slávy blesku

ten muž bolestí!