Muž jakýs chorý – sloužící ho vedl –

Muž jakýs chorý – sloužící ho vedl –

si vzdych’: „den nemůže být krásnější,

třpyt slunce nemůže být jasnější,“

a na terasse vedle mne si sedl,

by valný nářek do své bídy zvedl –

tu v hovor hlasnější a hlasnější

vždy určitější a vždy spasnější

nit naděje jsem z útrpnosti vpředl.

Byl jako děcko, se vším se mi svěřil –

své vědění jsem ku pomoci vzal

a co jsem mohl, útěchy mu dal,

a slunce na obloze jasněj’ vzplálo,

k mé řeči soucitné se usmívalo,

že slovům svým bych málem sám byl věřil.