MUŽ S ROSTOUCÍM SRDCEM

By František Gellner

Proto s lidstvem jde to s kopce,

že má ve svém středu sobce

příliš mnohé, kteří věří

jenom dobrou na večeři.

Mnohý z nich je lásky prost

v jakékoli podobě,

ba i k vlastní osobě,

což je věru smutné dost.

Lepší z nich k své rodině

lásku cítí, k rodné obci,

dokonce i k otčině.

Však to vše jsou přec jen sobci.

Je to lidstva neštěstí.

Zda již nic to nenapraví?

Vnitřní hlas mi tiše praví,

že toliko skvělý příklad,

jejž je nutno uvésti,

moh’ by egoismus zviklat.

Bohu poručeno! Nuže

předvedu vám tedy muže,

ztělesněnou lásku samu,

jménem Bohumila Tlamu.

Myšlence žil všelidské,

léčbě demokratické

sociálních neduhů,

jak to zvyk je soudruhů.

Zasvětil, ach, jedině

celý život chudině,

trpícím a vyděděným

přítelem byl velmi cenným.

Volal, co mu stačil dech:

„Proletáři zemí všech,

spojte se!“ Že taká byla

láska v něm, tož učinila

příroda s ním zázrak ten:

Srdce jeho každý den

divotvorně vzrůstalo

také fysiologicky

nad obvyklý průměr lidský,

až i vyplňovalo

v časnou žití hodinu

jeho břišní dutinu,

že vypadal jako sud.

Nežehral však na osud.

Miloval dál bez ustání

všechny lidi na potkání,

Němce, Turky, Angličany,

Araby a Taliány,

Mongoly a černochy,

divochy i bělochy.

A tak mohutnělo stále

srdce ve svém obvodu.

Potíže s tím neměl malé,

když měl lézti do schodů.

Pro vědu a umění

a vlast byl též v nadšení

a zbožňoval kulturu,

neb měl již tu náturu

a byl mužem pokrokovým,

nikdy proti věcem novým

v nerozumné oposici

nestál z lásky ke tradici.

Poněvadž nic neznal vskutku,

byl úplně bez předsudků.

Jeho srdce rostlo stále,

že už to tak nešlo dále:

Vydalo poslední tluk

a Bohumil Tlama puk’.

Doufám pevně, duši vaši

že ten případ neodstraší.

Však to věc je výminečná.

Jinak tolik nebezpečná

vroucí láska pro rod lidský

není, jak je známo, vždycky.

Naopak ti, kteří jménem

pravým všecko jmenují,

klesnou žití pod břemenem.

Oněm však, již cestují

s láskou ku lidstvu či Kristu

neúnavně s místa k místu,

čím je prázdnější jich hlava,

tím víc bůh jim požehnává.