MUŽ SE HLEDÁ...

Muž se hledá silnější všech silných

ve všech zemědílech na západ i východ,

za hloubkami moří široširých,

do nichž lodi klesají jak v podzim listí,

za výškami hor, kde na močálech

kvetou nejrudější růže lidských krví

po všem světa obvodě a kraji,

jenž by hromně vzkřikl nejsvětější slovo: Dost!

Zhasly by požáry hořících měst,

kulturou věků jež do hvězd se skvěly,

v přátelskou dlaň se rozvila pěst,

pluhy by k oračkám do prsti vjely.

Tmy hrůzy slunná by prolila zář,

člověk by opětně lidskou měl tvář.

Muž se hledá silnější všech silných,

jenž to slovo vyřkne v touhách vyčkávané.

Ten pak bude onen benedictus,

miliony za ním půjdou vděčných očí.

Kde je? Váhá-li? Či vůbec není?

Ztraceno je lidství? Kleslo v propast zpátky,

z níž je dílo duchů neslo vzhůru

po tisíce let?! – Ten muž se hledá. Kde je?

Slze by uschly zas na lících žen,

kletby se změnily v jásoty díků,

nad hroby zkvet by běloučký rmen

jako smír ne darmo spících v nich šiků,

kolesa strojův a perlíků ruch

posvátnou prací by prohřměly vzduch...

Muž se hledá. Kde je? Aby lidstvo vzneslo

Coronam auream super caput ejus*...