MUZA.

Vášnivá když muza tebe objímala,

netušil’s, že ve snách zlých se topíš,

blaho své že slzou zkrvácenou kropíš,

ústa tvá že z prsu jed jí povyssála.

Tenkráte tvá zrádná bytost nepoznala,

k štěstí svému že i Don-Juanizm tropíš,

že jsi filozofem, že se sto-y chopíš,

kdykoli jen chceš. A přec triumfovala

ošemetná muza, navzdor stoicizmu

zchvátila tě blázna, navzdor Don-Juanizmu:

co ti bylo svato, hodil’s psům!

Chtěl jsi svoje srdce vlasti, lidstvu dáti,

chtěl jsi stát ve výši, – můžeš se houpati,

dát to srdce svoje v obět – krkavcům!