MÚZE

Nejprostší svoje roucho vem

a vejdi ke mně třeba bosa,

skráň bílou ozářenou snem

a oči třpytnější jak rosa,

ó, kdykoli chceš, vejdi za mnou do pokoje:

jsem sluha pokorný tvůj, panovnice moje!

Však lyry nezapomeň vzíti

a zlaď ji se srdcem mým na souzvuk;

i polního hrst dones kvítí:

jak drahé skvosty přijmu je z tvých ruk,

před tebou skloním se a padnu na kolena,

bohyně má a milenko má vyvolená!