My dlouho šíj jsme blátem máčeli,

My dlouho šíj jsme blátem máčeli,

my z kalu zlato pánům lovili,

my neřest jedli, špínu pívali;

nám kůrka chleba bohem zdála se,

a pohled na ni hlad nám ukojil;

my dřeli těla z rána do noci,

a když jsme večer v brloh zalezli,

kamenné lůžko prázdnem zívalo;

v klín ženy hlavu vkládal cizinec,

my skřípli zuby, zakňučeli psem – –