MY JSME SE PŘIMKNULI K SOBĚ...

My jsme se přimknuli k sobě

v růží a slavíků době,

ať vítr květy už odnes’,

ať umlk’ pták – jsem tvá podnes.

Nenávist ať kolem sočí,

útěchu vyčtu ti z očí,

ať co den někdo nás sklame,

my v sebe důvěru máme!

Ať cesta drsně se vine,

nám spolu jako ráj mine,

zášť lidí dnešní i příští

o naše blaho se tříští.

Na srdce tvoje se kloním:

půjdem tak vždy světlem oním,

jak jsme se přimknuli k sobě,

v růží a slavíků době.