My jsme žili. Den byl zářnou nocí,

My jsme žili. Den byl zářnou nocí,

hvězdama jež dvěma svítila,

oček Tvých to tajeplnou mocí.

V noci duše má se řítila

v slunce démantové a přec stín,

ve Tvůj svatý klín!

Zprahla země, celý prales chyt,

zahořela štěstím naše chata,

když jsem zašept zpit:

Pochovej mě trošku, děvo zlatá!