MY MÁME BRATRY VZDÁLENÉ...

My máme bratry vzdálené,

ti dlouze umírají,

a umřít nemohou, jich sten

se nese stlumen v kraji,

tak ošklivý, jak lkají umírající.

Zní skřipot zubů bolestný –

jak hnusné umírání!

Proč nezemrou? Proč ruší nás

ti bratří utýraní?

...A okna zavřeme a uši zacpěme!

A nelze ani zvednout číš

a nelze zahrát k tanci!

Ten nářek smrti příšerný

zní tvrdou dissonancí!

Proč nezmlknou? Proč do světa svůj křičí žal?

My máme bratry vzdálené,

ti dlouze umírají,

a hlasy jejich, samá krev,

nám duši rozdírají,

tak ošklivé, jak lkají umírající.