My, Národní divadlo

Jsou bouře nad námi a víří kola trig,

nás tíseň doby štve, nás příklad otců bodá;

my – věštka, milenka –, my – král i robotník –

chcem být, čím káže žár a zákon dnů – ne móda.

My sáhli po lauru, až tryskla naše krev,

nám spánky buší v snách, nám v žilách šumí víno,

a jak nám ze srdce jde verš a letí zpěv,

jsme kněží, věnčící tvůj oltář, domovino.