MY OBA

My oba, do tmy schouleni,

si čteme boha s tváří,

tou mou se tvoje nebe dní

a v blýskání mých soužení

můj Spící v tmu mou září.

A jako drzé tlapky tvé

si na prsou mých hrají,

snad také sny mé rouhavé

se dotknou ve tmě noci své

rtů, jež se usmívají.

I já snad září zahřívám

sklep kosmu nekonečný,

snad to, v čem s láskou přebývám

a pelíšek svůj časný mám,

je příbytek můj věčný.