MY OBA...

My oba trpěli; nám tajné hoře

do duše psalo smrti abecedu;

já žal jsem brázdil jako koráb moře

a země byla stále v nedohledu.

Tak bolesti pluh v naších srdcích oře...

Dva kalichy-li sliješ hořkých jedů,

zda lék tím obdržíš? A dvojí hoře

zda novou radost vloží do pohledu?

Ne... Tak to aspoň v světě hmoty bývá.

Však na té hvězdě, kde se láska vzývá,

jed dvojí v blaho duše skonejší;

tam ve výškách, kde její záře svítí,

tam v plesu sfér, proč, rcete, nezkusiti

ze zázraků ten nejzázračnější?