My se tak dobře, tak předobře známe, smrti,

My se tak dobře, tak předobře známe, smrti,

ty a já!

Na prahu sedíš a hlídáš

jak vlídný pes, který ocasem vrtí

a vpuštění žádá.

S tebou se dveřmi sem vkrádá

zima a mráz.

Jen jeden z nás

na konec vítězem bude;

až padne hráz,

jež od tajemna dělí,

až odejdeš, neb vejdeš,

mého prahu strážce bdělý,

a já usnu, po životě, jenž umučí,

jak dítě ve tvém náručí.