My smuteční zas oblékneme šaty,

My smuteční zas oblékneme šaty,

do šerých koutů utiskneme smíchy,

– zrající klasy musí býti sžaty

a vzduchem musí znít jich šustot tichý.

Ty vlny žití za sebou se valí,

nad padlou teprv nové chvíle vstanou,

dnu klekání lká umíráčkem v dáli, –

zda máte rubáš, rakev přichystanou?

Nám denně žití krade zloděj smělý!

Vy blednete? strach v pokoru Vás láme?

já pevný jsem – my spolu styk už měli,

a hladký úsměv pro sebe jen máme.