MY SPOLU ŠLI.

MY spolu šli, – den stměl se k soumraku;

Ty’s děla: „Nevidím dnes hvězdu žádnou.“

Já děl: „Tam dvě stměly v oblaku!“

Já cítil v tvé mou chvít se ruku chladnou.

Ty’s děla: „Řekni, co to vzpomínat? –

jak je to, dvě když hvězdy spolu spadnou?

těm spolu as je dobře usínat!“–

a slza skrápla na tu ruku chladnou.

KVĚT sem, květ tam,

on každý uvadne –

já poslední teď v ruce mám

a také on mi z ruky vypadne.

Nech být, nech jít,

jen neplač mi tak usedavě –

vždyť někdo musí žít

a někdo musí mřít

a lidské srdce puká zrovna hravě.