MY TAKÉ ZNÁME POLÍBENÍ

My také známe moc políbení

v náručí, jež nás uchvátí,

to políbení však pečeť není,

to žíznivých úst jen přissátí.

To jenom trošku svého pylu

zanechá na rtech samčí květ:

naše rozkoš je ssáti sílu,

než včelka touhy dá se v let.

V jejich rozkoši není břehů,

lán luční medem opilý,

oni jsou květy, jež dýší něhu

a my jsme bílí motýli.

My také známe moc políbení

v náručí, jež nás uchvátí,

ten polibek však už bolest není,

jen opora v náhlé závrati.

Volností spitý motýl letí

a padá znaven v zlatý květ:

vezmi mne, kráso, do objetí

a pij mé slabosti sladký jed.