My vyšli mládím opilí

My vyšli mládím opilí

– víš duben byl a kvetly keře –

a v slunci modří motýli

se chvěli jitra při nádheře.

Kam jejich modrý zázrak zapad’,

tam plálo nebe na chvíli,

my nemohli jsme ani chápat,

že zemrou, než se nachýlí

v hor věnec den ten spanilý.

Víš, červen byl a růže kvetly

a tvoje líce zářily

a v slunci zářil vlas tvůj světlý,

v nějž paprsky se chytily.

My nemohli jsme ani chápat

– tak plálo nebe na chvíli! –

že letní slunce spěje v západ

a v lesy až se nachýlí,

že zhyne den ten spanilý.

Hleď javor rudne v stínu skal –

to bude říjen, moje ženo!

Jak modrým vínem v dál a v dál

je v přírodě vše opojeno.

A v modrých lesích rudne západ

a do modra se rozptýlí –

my nemůžeme ani chápat,

že zemřem, až se nachýlí

v noc neznámou den spanilý!