MY Z KRVE VYROSTLI.

My z krve vyrostli – květ krvavý,

jenž otvírá se věčným jitřením

těch starých ran, nežli se pozdraví

a vstane zhojen vlastním sluncem svým.

My pracujeme silou zdvojenou,

přec výsledek je všude nesmělý,

co jinde mosty k laurům překlenou,

nám jen se rána někde zacelí.

Kdo jednou zdeptán, vyhnán, usmrcen

a ožebračen o tu země píď,

ó, těžko se to vstává v nový den,

v tu nových bojů nastraženou síť.

My z krve vstali. Lpěti zůstala

tu krůpěj mnohá, jak ji prolil kat,

do dneška ona doba zoufalá

nám v době růží nese listopad.

To příliš těžký osud pro nás byl,

a stopy ještě déle zůstanou,

však kdo tak se smrtí již zápasil

a vstal, má cestu laurem vystlanou.

A kéž ten domov celý náš je zas

s volnosti pochodní vždy nad hlavou,

je odvaha a vůle k tomu v nás

a v srdci kryjem pečeť krvavou.