My žili!

Ba my jsme žili, duše má, my žili

v tom objetí, v tom chvatném políbení,

v tom krátkém štěstí a v tom dlouhém snění,

v tom, čím se žije, zápasí a šílí.

V těch dlouhých nocích a v té krátké chvíli,

v těch pochybách, v tom sebe pochopení,

v těch obžalobách a v tom odpuštění,

kdy duch se chvěje, jásá, úpí, kvílí!

A nejvíc žili jsme v těch dobách, milá,

kdy první hvězda blankytem se mihne,

a v nocích, sám když umdlévá duch prací;

a ještě víc v těch mžicích, duše zpilá

kdy rázem pohár rozkoše si přihne,

a pak se v propast resignace kácí.