My

Co listí padá k osiřelé zemi,

tolik vás, bratří, někde pomřelo,

z tolika prsou skřek se vydral němý

a tolik úst se s kletbou zavřelo.

Ke vdoví zemi listí padá sváté

a v rozbolená prsa padá pláč

nad vámi, bratří, kteří umíráte

tam někde v dálce – za koho? a zač?

Výsměšný vítr suchým listím svistí.

K těm, pro které váš mladý život zhas,

my dusíme se němou nenávistí.

A láskou k těm, kdož postříleli vás.