MY

Uzrál jsi bolestmi před časem,

vyrost jsi zápasem,

ztvrdl jsi do křemene,

nevěříš v zámky sklenné.

Vzít cokoli jsi hrdý,

dát cokoli vždy připraven,

skrýt bolest umíš, tvrdý,

vždy pevný, vždy jistý.

A přec máš rád můj modrý sen,

můj úsměv optimisty,

o který byl's životem oloupen.

Má víra zázraky čeká,

tvá trpkost před ničím nepokleká.

Ty černými dny jdeš, já modrými,

a přece není „já“, jsme „my“ –

dva o jediné zápasíme.

Bijeme se. Krvácíme.

Já s vírou, ty bez ní

utrhnem ovoce zítřka...