MY.

Milenci jara a podzimku,

trpíme tajemným smutkem

v touze po jiných krásnějších světech.

Na bílých tajemných křídlech,

cizinci, plujem zde se srdcem dětí,

které Cos v daleku tuší,

nemocné dosud Věčnem.

Pláčeme v měsíčním svitu

pro útlé vysněné ženy,

snoubenci Princezny Mrtvé.

Krása nám o Věčnu zpívá,

svět v nitru teskně se lomí,

mollové milujem’ tony,

raněná srdce...