Mým dětem.

Raděj ať strázní jdou, nežli jdou v hříchu,

raděj ať na boso v hluchém než pychu,

raděj ať kulím prs nastaví, nežli by klekly,

raděj spěj nad hvězdy duše jich, v kal než se smekly!

Srdce jich zůstaň květ bílý –

než být ten potřísněn, žár ať ho spálí!

Bože, jen nedej, by tolik, ó tolik

jak tatík jich nešťastny byly –

Nežli kal na čele – zlata kal v dlani,

z rovu jich vzklíčí ať světlý a milý

zmučených duší květ bílý – – –