MYRTA – CYPŘIŠ.

Jak šťastni jsme! Nám přáno nejvyšší,

ty myrtou zavděk vem, já cypřiší!

Kdo slunce chtěl, rád ještě po boji

se s hvězdami a lunou spokojí.

Ty myrtu vem, a pro mne cypřiš nech –

kdo vinen tím, že roste na hrobech?

Snad vrátí větví jeho teskný šum

mír duši tvé a blaho tvojím snům.

Pak jistě rov můj vzplane růžemi,

když budeš ty jen šťastnou na zemi!