Myška.

Jednou myška malá

Staré povídala:

„V našem dvoře

Na komoře

Stojí domeček.

V kulatém okénku

Na tenoučkém proutku

Visí pěkný kroužeček.

Za ním v koutku

Já sem viděla

Přistrojenou nám pečenku;

Líbě voněla.

Před ní jest jen z nití mřížka,

Překousne ji každá myška:

Poďme tam v té době;

Pochutnáme sobě.“

Stará myš jí moudře praví:

„Chraň se domku, chraň se mřížky,

Totě pasť na malé myšky.

Jestli do ní vlezeš,

Zpátky živa nevylezeš;

Veta po tvém zdraví!“

Myška nevěřila;

Bláhová! myslila,

Že ji stará

Darmo kárá,

A jí nepřeje lahůdky.

Sotva tedy stará z budky

Vyšla někam do dvoru,

Mladá běžela na komoru.

K pasti se přiblíží,

Vůkol se ohlíží;

Prohlíží ten proutek,

Okénko i koutek.

Pečenka líbezně voní;

Překáží jen mřížka.

Ale myška

Dá se do ní,

Kousne, jen to lupne,

Nitka pustí,

Mřížka pukne,

Ale ach!

Jaký strach

Na myšku se spustí!

Kroužek se vytáhne,

Myšku v poli stáhne;

Ta se bídně vrtí:

„Proč sem neposlechla!“ běduje,

Volá o pomoc, hořekuje:

Marně – kroužek ji uškrtí.