Myšlénka letí...

Myšlénka letí – klepá v skráň:

,Vzbuď se dítě!,‘

jako když slunce padne v stráň

na úsvitě.

V stráni je písní tisíc hned,

rosných květů,

snad že tu anděl žití zved’

křídla k letu. –

Myšlénka letí – dítě slyš! –

pozdrav Boží,

paprskem jasným, než-li zvíš,

v hruď se složí.

V duši co dříme tichý sen,

světlem vzplane,

duch celý jasem zatopen

k žití vstane.

Duše co v hloubi bylo dřív,

k nebi vzroste,

ve květy ráje tryskne v div

poupě prosté.