MYŠLENKA.

Prší nocí tichou, prší nocí tmavou.

Jak když mladé touhy táhnou tesknou hlavou,

lesknoucí se kapky o list lilje zvoní,

jež se pod mým oknem nízko k zemi kloní.

Jako slzy plesu v očích nám se třpytí,

na trávě se velké, bílé perly svítí,

prší nocí tichou, prší nocí tmavou.

Krůpěj za krůpějí s očí nebes padá,

z ulice svit slabý v zahradu se vkrádá,

réva zelená, jež k oknu se mi sklání,

samé zlato, stříbro drží ve své dlani,

krůpěj za krůpějí s očí nebes padá.

Vzpomínám, jak doma, sama s myšlenkami,

sedíte a čtete, bzučíc nápěv známý,

jako včelka mladá, když med pro úl skládá;

časem posloucháte déšť, jak venku padá,

nevidíte však ni hvězdy, ani svitu,

ani rosných perel v listí, na pažitu;

tmavá noc a nebe zamklo zraky její,

slyšet jen, jak padá krůpěj za krůpějí.

Prší nocí tichou, prší nocí tmavou.

A přec blesklo se cos vaší snivou hlavou;

zem je pod závojem, nebe pod oblakem,

a přec mihlo se cos vaším jasným zrakem,

jak by hvězda táhla stříbrnavou rýhu,

od východu v západ ve třpytu a mihu

a tam druhé hvězdě padla do objetí.

Není to jen snění, ani přelud pouhý:

tichou nocí tmavou, plnou slzí touhy

od srdéčka k srdci myšlenka to letí.