Myšlénka.

Co to lítá jako ptáče,

Vzhůru ku nebeské báni,

Mžikem míjí hvězdné říše,

Před trůnem se Páně sklání;

Hned se opět v moře ztápí,

Hned proniká zemní sluje,

A zas jako hravé kvítko

V potůčku po vlnkách pluje?

Co na pouštích sluncem zprahlých

Kouzlí rajské, bujné květy?

Co jak lehounký větýrek

Vznáší hmotu nade světy?

Kdo přeběhne jedním mžikem

Století i věky celé?

Kdo ty různé tvoří city?

Brzy jemné, brzy vřelé?

Když tvé tělo v poutech spjato,

Okovy když rámě tíží,

A klenutí nerozborné

Těžce, děsně na tě zhlíží:

Co tu jako Fönix skvělý

Povznáší tě z toho prachu?

Tělem’s otrok vůle cizé;

Myšlénka, ta nezná strachu!

Myšlénka, ta vládcem jesti

Svobodným nad celým světem,

Myšlénka ti přiodívá

Trapné žití růžným květem;

Myšlénka jest jiskra Boží

Ku blahu poslaná z nebe;

Jí’s povýšen nad vše tvory,

Jí se snížil Bůh tvůj v tebe.