MYŠLENKY PŘED HROBKAMI POSLEDNÍCH KRÁLŮ.

Tu ze slibů a zrad již zříš jen králů kosti.

Jen málo lásky z chladné k lidem vzdálenosti.

Ze lživé nádhery a ze smrtelné nudy

a ze smutků a pletich drobných žen

i z intrik šlechtických a msty, již spřádal chudý,

čas v přerod svůj je pohřížen.

Znal každý z těchto odcizených králů,

jenž nerost‘ radostí a nezrál z něčích žalů

jen lásku nenávistnou, která obklíčila

a za pohrdání a za nudu

za lživou nádheru, jež nakradena byla,

mu upřádala útky osudu.

Kde korunou smýkáno povrženou,

když dvory trávou zarůstají, jara v květy ženou,

být králem posledním se nikdo neodváží

v krvavém hermelínu komedii hrát.

Král mocí z boží milosti tě neoblaží.

Teď víš už, za koho žít a proč umírat.