Myšlenky večerní.

Rok vidím každý kvítí kvést,

rok každý kvítí odkvétat

a k zemi klonit lodyhu –

a já se k zemi nechýlím!

Tu sedím v šeru sám a sám

a slyším z dáli štěkat psa;

on střeží pána svého dům,

jak život lidský svědomí...

Co jsem? – O hvězdy večera,

na hlavu mou se sesypte,

já byl a nebyl, já chtěl být –

má duše stín jest večera!

Já chtěl! – Svá prsa rozvírám,

a srdce mé v nich krvácí,

a duch můj v potu umdlévá

a píseň má jest bledý žal! –

Mrak zastřel poklid večera,

a jarní splývá deštíček:

i já bych rád si zaplakal...

však um vše slzy vysušil! –