Myšlénky.

Jdou, jak jen chtějí. Nikdo nevolá je.

Ta vyhoupne se jako balerina

na kraji sceny, ta jde přímo z ráje,

ta z říše tmy, kde Hadu řeka stinná;

ta rychlá jako blesk, ta hlemýžď líná.

Ta lahodí, ta do mozku se hrouží,

ta vítězí, ta jásá, ona touží,

ta chmurná noc je a ta zoře zlatá –

a dohromady všecky tebe souží

tvých nervů děti, mozku fantasmata.