Myšlenky.

Mé myšlenky jak okna katedrály

jsou vysoké a štíhlé goticky,

v jich barevných sklech tichem rozehrály

se sny mé plaché v tanec magický.

Volají život nejsladšími jmény,

sonatou barevnou jdou slavné ve sboru,

jak měsíc do nich kane udivený,

chlad mají perleti a lesky fosforu.

Jak činelly jich šarlat směle hřímá

v trub plechových zelené fanfáry

a blankyt snů hlas houslí tlumený má,

žal opálů a chvění kytary.

A posléze, když přijde půlnoc citů

vstup triumfálný hlásit vichřicí,

před Tabernakl kleknou v chmurném ritu

a do prsou se bijí kající...

Mé myšlenky jak okna katedrály

jsou vysoké a štíhlé goticky.

V jich barevných sklech tichem rozehrály

se sny mé plaché v tanec magický.