Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále –

Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále –

a myslím-li na Tě krásně,

zpívám si v duchu a zpívám ke Tvé chvále

své nejlíbeznější básně.

Zpívám si chválu Tvých očí, něhy temné

a jezera, jež mne jalo,

aby mne navždy do hlubiny své jemné

jak oblázek pochovalo.

Zpívám si chválu Tvé taille, palmy jižní,

jež ovoce těžké nese,

k níž smím se tisknout, Tvůj stejnorodý bližní,

sám s Tebou v severním lese.

Zpívám si chválu Tvých stehen, něžné síly

a soutěsky z rajské nivy;

chtěl bych být rekem, jak prý tu kdysi žili,

a provádět na nich divy.

Zpívám si chválu černého Tvého chmýří,

té omamné vegetace,

v které má ústa jak milionář hýří,

když touha svléká nás sladce...

A co snad básník hned nepochválí Tobě,

to miluje člověk pouhý:

myslím-li na Tě, na těžká ňadra obě

Ti pocel vždy dávám dlouhý.