Myslím, že můžeš mi odpustit věru

By Stanislav Kostka Neumann

Myslím, že můžeš mi odpustit věru

mé chvilky drsné a jedovaté:

z toho, co stalo se, tolik jsem tušil,

tolikrát marně v Tvou němotu bušil,

žel, nemám nervy svaté.

Myslím, že můžeš mi odpustit věru

nedůvěřivosti trpká slova:

má láska chtěla jen slyšeti opak,

z lakomých úst Tvých slyšeti opak

a důvěřovati znova.

Odpusť mi výkřiky, jimiž jsem křivdil,

odpusť jim pro ty, jež pravdu měly;

zhořklému srdci všecko je trýzní

a všecko za chvíli lítostí vyzní,

vzpomeň, co dny mé vytrpěly.