MYSLIVEČEK.

V černém lese, po jahodí,

za večera srnka chodí,

krásná srnka, útloboká,

ohníček jí svítí z oka –

Myslivečku, pozor dej!

Mysliveček však nelení,

pušku má hned na rameni,

jak o krásné srnce slyšel,

do černého lesa vyšel –

Myslivečku, pozor dej!

Marně chodí, marně hledá,

srdce pokoje mu nedá,

srnka prchá v houšť a klestí

a on stále na bezcestí –

Myslivečku, pozor dej!

Bloudí, bloudí temnou nocí,

jakby schvácen divomocí,

krásná srnka dál ho láká,

slyš, nad lesy havran kráká –

Myslivečku, pozor dej!

Dennice když z mraku vzchází,

krásná srnka leží v mlází,

na útlém tam leží boku,

ohníček jí hasne v oku –

Myslivečku, běda ti!

V černém lese srnku skolil,

nevinnou krev marně prolil,

na zeleném, na palouce,

prostřelil si za to srdce –

Myslivečku, běda ti!

V ranní záři na oblohu

duše dvě se vznesly k Bohu,

duše bílá, žalující,

černá, na soud putující –

Myslivečku, běda ti!