Myslivecký valčík

K západu léto se kloní –

(jako sen mine den, mine noc, letí čas),

na lukách otavy voní –

(odletí podletí, je tu podzimek zas),

doubrava listy už roní –

zdaleka haleká rohu lovčího hlas:

Hej, myslivci, hej, kde vězíte?

Roh volá. Což neslyšíte?

Halihaló!

Pospěšte! Neotálejte!

Nabíjejte!

Už dávno je čas.

Ať zas třaskají veselé rány

lesem, strání, tichými lány,

vesele pušky ať pálí –

hlaholí zdáli

rohu hlas.

Halihaló! Halihaló!

Přes pole chladná a holá –

(jako sen mine den, mine noc, letí čas),

rohu hlas do kraje volá –

(odletí podletí, je tu podzimek zas).

Myslivci, kde jste kdo, hola!

zdaleka haleká rohu lovčího hlas:

Hej, lovci, hej, načpak čekáte?

Roh volá, ať nezmeškáte!

Halihaló!

Doubrava šumí a zpívá,

na vás kývá:

„Berte můj dar!“

A už bouchají veselé rány

lesem, strání, pustými lány,

divokým štěkotem láje

hlaholí háje:

Lovu zdar!

Halihaló! Halihaló!