MYSTERIE.

Než přijde Večer, stůjte na stráních,

zapalte světla, rudá, fialová,

a až kol půjde, veliký a tich,

prozraďte větrům zakázaná slova.

Z opálů, v nichž jsou vášně zakleté,

položte diadémy na své skráně

a vzhůru lokte bílé zdvihněte,

krev červánků by zvolna tekla na ně.

Ať ňadra, ozdobená růžemi,

jak lotosy jsou v krvi omočené,

nechť vzkřiknou myšlenky, rty oněmí,

až strašný klid noc nad platany sklene:

Pak jděte k žulovému portálu

v průvodu, jenž se vlasaticí vine,

a čekejte, až přes mříž z korálů

stín veliký a nepohnutý splyne:

A vykřikněte všechny najednou

a rychle odhoďte své bílé řízy,

těl nahotou v noc sviťte bezednou

a vyčkejte, až Juppiter v mrak zmizí.

Slast žhavá zaplane vám na líci

a nad skráněmi stříbrných dvé rohů,

a cítit budete, se chvějící,

že v této chvíli počaly jste z bohů.