N. XIV. Jiná na Otce.

Ubozý, ach! syrotkové –

Žalost vaší vidíme –

Jaká bolest vaše srdce

Zjímá, dobře cýtíme.

Nejmilejšího vám Otce

Smrt zde z rukou vydírá,

Jeho pošlé smrtí tělo

Již se k hrobu ubírá.

Celé vaše potěšení

Z domu vám teď odnáší –

Smutně zvony s věže znějí –

Srdce smutkem proráží.

Však se těšte, syrotkové!

V Bohu živ jest Otec váš –

Jeho duch vás neopustí,

S vámi bude v každý čas.

Když pak podlé vůle Boží

Stále živi budete:

Tak se jistě v věčné slávě

S Otcem svým zas sejdete.