N. XIX. Na Uředníka.

Sousedové – ejhle přítel

Obecného Dobrého!

Již svůj uřad – (těžké břímě

Muže obcy věrného) –

S tmavým hrobem změňuje,

Cestou věčnou putuje.

Dovol, Muži lásky hodný,

Nám zde obět vykonat!

Vděčným srdcem, za tvou péči

O obec, Ti díky vzdát.

Věrná slze mužů ctných

Odplatou buď činů Tvých!

Tíži, kterouž vkládá uřad,

Ramenas rád podkládal:

K zvelebení vlasti – obce

Ničehož víc nežádal,

Než bys všecko přived v řád;

Neboť bez něj obcým pád.

Spravedlnost, tento základ

Blaženosti obecné,

Oltář měla v Tvém ctném srdcy,

V ní jsy kráčel bezpečně;

Přísně kárals zločinnost,

Hojně odplacoval ctnost.

Potřebnou však přísnost věděls

Pářit s lidskou vlídností;

Propůjčené mocy Tobě

Nezprzňoval tvrdostí;

Nebyls utrhačům svým –

(Jichž vždy dosti! –) hněvivým.

Kdož pak může tolik smyslům

Všecko učiniti vhod?

Z toho již se dobrých Zprávců

Může seznat tíž a pot –

Tys pak předc všem otcem byl;

Mstě jsy nikdý nesvolil.

A tak s čistým povědomím

Nábožného Křesťana,

Šlechetného Uředníka,

Vlastence a Měšťana

Vyšel z tělní bůdky duch,

Jehož odplať hojně Bůh!

Odpočiň sy – Ctnostný Muži –

V temném sklípku hrobovém!

Rýjem Tobě hrobní nápis

Na památku v srdcy svém;

Tohoť nevymaže čas –

Budeť nový stále v nás.